Salazarův kruh - 3. kapitola

9. července 2014 v 19:49 | Mariella |  Salazarův kruh
Děkuji moc za komentáře. :) Omlouvám se, že na ně nějak nereaguji, ale máme to teď doma krapet hektické. Pomáhat mamce, protože naše kuchyně je jaksi rozbouraná, do toho balení... Vážně se těším, až vypadnu k moři! Beru si čtečku, ale taky blok na psaní - a za těch čtrnáct dní bych mohla něco napsat, že? :) Užívejte si léta, mějte se krásně a já se tu zas objevím někdy ke konci července. ^^

Název: Salazarův kruh
Část: 3.
Přístupnost: bez omezení
Shrnutí: Co je to za vítr? Co to má znamenat? A jak chutná probuzení?
Prohlášení: Povídka nebyla napsána za účel zisku; postavy, místa a vše ostatní patří J.K.Rowling.
Poznámka: Za betu děkuji Meredith. :)



Tvář tiskl k něčemu, co zde mohlo být podlaha, a lapal po dechu. Ležel se zavřenýma očima, lehce připomínal rybu na suchu. Neschopen žádného pohybu, podivně vyčerpaný bez nutnosti jakékoliv předchozí činnosti. Vichřice nad jeho zády bohatě stačila.

Možná to ani nebyla vichřice, ale jednalo se o něco mnohem horšího. Ale Severus to v žádném případě neměl v úmyslu zkoumat. Stačil mu vítr nad ním, všechny ty zvuky, co doléhaly k jeho uším, šílená kakofonie, která by snad někoho dohnala i k šílenství. Jeho ne. I po tom všem to stále byl jen vítr. Obyčejný vítr, co se zrodil z ničeho a neměl co ničit, hnal se ničím a nabíral na rychlosti.

Mohl vát hodiny a stejně by to pro něj znamenalo stejnou dobu, kdyby se jednalo jen o několik minut. Netušil, kdy to skončí, a zda na tom vůbec záleželo. Co by se stalo, kdyby vítr nepřestával? Kdyby veškeré jeho pokusy o postavení se na nohy byly zmařeny hned v zárodku stejně jako teď a on zůstal uvězněn na podlaze? Co pak? Možná by se cesta jeho osudu vrátila zpět ke směru, kterým mířila, než se objevil ten prokletý Potter. Možná by se konečně objevil konec, možná by…

Ale když si něco přejete, obyčejně to nepřichází. A tento den nebyl výjimkou. Vichřice zuřila ještě notnou chvíli, nezmizela hned, nechala ho ležet ještě nějakou dobu. A pak zmizela.

Zpočátku si to téměř neuvědomil. Když zvládl zvednout hlavu, pochopil. Konec té malé hry, čas na přestávku. Opatrně se postavil na nohy. Mírné zatočení hlavy, které vzápětí přešlo - dobré znamení. Najednou se zdálo, že teď tma nebyla tak temná - jako kdyby se jednalo o ironickou odměnu.

Rozhlédl se. Teď už viděl i na několik kroků, ale Pottera nespatřil. Znejistěl. Člověk odtud jen tak nezmizí, ale co když… Vždyť zároveň bylo řečeno, že stát se může cokoliv, jestliže to dotyčný černokněžník zvládne.

A byl Voldemort dostatečně silný na to, aby vytvořil realistickou iluzi svého největšího nepřítele? Nebo by udělal něco, co podle Severuse patřilo mezi několik málo naprosto nemyslitelných věcí - vzal ho zpět do normálního světa?

Ne, pochyboval, nevěřil. Možná ani nechtěl. Protože ač nebylo pochyb o tom, že kdyby mohl, vybral by si za společníka kohokoliv jiného, i zatracený Potter byl mnohem lepší než nekonečná samota v temnotě.

Váhavě se vydal dopředu. Mohl se blížit, ale i vzdalovat. Mohl by dojít tak daleko, že by na chlapce už nikdy nenarazil. Ale to nechtěl. Nikdy dřív by si nepomyslel, že by toužil i po společnosti Pottera. Že by ho samota užírala tak moc, že by byl schopen sdílet jeden prostor s kýmkoliv. I s chlapcem, který přežil.

Vězení se najednou zdálo podivně směšné. Jen jeden další nesmysl. Co na tom vůbec záleželo. Proč to řešit, proč se tím zaobírat, proč se trápit tím vším, když konec, jediná jistota v životě každého člověka, se blížil mílovými kroky. A on to věděl. Stejně dobře, jako si byl najednou jist, že skutečně míří správným směrem. Jakýsi podivný pocit ho vedl přímo k Potterovi, jež stále ležel na zemi.

Stačilo se k němu sklonit, aby Snape pochopil. Sám pro sebe se ušklíbl. Spal. Nehledě na vítr, on prostě usnul. Bylo to zvláštní. Připomínka normálního života, kdy se některé věci dějí bez ohledu na okolnosti. Profesorovi to připadalo tak podivné, jako kdyby to patřilo mezi všechny ty normální věci, co Salazarův kruh zahalil do mlhy.

Posadil se kousek od chlapce. A čekal. Nechtělo se mu spát, ale i tak nezabránil tomu, že o několik chvil později upadal do lehkého polospánku, víčka se samovolně zavírala…

Probudilo ho uchichtnutí. Překvapeně otevřel oči, narovnal se - a díval se přímo do Potterových očí.

"Jestli je tady něco vtipného, klidně se podělte, pane Pottere, dlouho jsem se nepobavil," pronesl s ledovým klidem, který se mu v té chvíli zdál zvláštně cizí. Jako kdyby si slova od někoho vypůjčoval - a vzápětí je vracel.

Chlapec to ignoroval. Místo toho pokynul k místu kousek od profesora, a pak mu věnoval tázavý pohled.

"Hádám, že toho jídla jste si nevšiml…," konstatoval pak.

A měl pravdu. Ten zatracený Potter měl pravdu. Snape to místo příliš nezkoumal, a tak si pytlíku - patrně s jídlem - nevšiml. Samozřejmě, pokud se tam předtím vůbec nacházelo. Ale nekomentoval to. Místo toho se pro papírový sáček natáhl a nahlédl dovnitř. Bylo to až moc dobré - vzhledem k tomu, co se tu objevovalo dříve. A zdálo se, že toho bylo až moc. Bez jediného slova to postupně rozdělil na několik menších stejně velkých porcí. Tušil, že sníst vše to najednou by nemuselo dopadnout dobře. Vytáhl pak jednu ze dvou láhví s vodou a spolu s polovinou jídlem ji podal chlapci.

"Děkuji," Potter se trochu pousmál, když to říkal. Jako každý jiný člověk v jeho věku se rovnou pustil do jídla - hladově, rychle a nedočkavě. Snape na rozdíl od něj jedl pomalu, ne že by na tom bylo co k vychutnání, ale každé sousta pořádně rozžvýkal, než polkl.

Chlapec samozřejmě dojedl jako první, a tak chvíli jen svého profesora pozoroval. Celá ta situace byla zvláštní - když se s někým tolikrát potkáváte o hodinách lektvarů, navzájem mezi vámi bouří nenávist… A pak se ocitnete na stejné lodi, na stejném místě. Něco zvláštního vás dovede ke spolupráci a vy se ani nebráníte.

"Proč jste to udělal?" zeptal se náhle a vysloužil si tím Snapův nechápavý pohled.

"Rozdělil to jídlo," vysvětlil krátce. "Nevypadáte jako někdo, kdo by měl v úmyslu pokusit se tohle přežít," dodal.

"Tohle se nedá přežít, pane Pottere," odvětil. "Nicméně by se dalo říci, že mám velmi silný pud sebezáchovy jako každý rozumný člověk."

Chlapec mlčel. Profesor se nestaral. Svým způsobem mu aktuální ticho vyhovovalo. Mohl v klidu dojíst, bez dalších otázek a zbytečných řečí, které stejně nikoho nezajímaly. A přesto podle něj skončilo až moc brzy.

"Co se podle vás stane teď?"

"Asi vás zklamu, ale z nás dvou vidíte do hlavy Voldemortovi vy, ne já," odsekl možná až příliš prudce.

"Vadí vám to?"

"Není to vaše chyba," řekl o něco klidněji. "Ale pokud mě omluvíte, já bych se rád trochu prospal. Ne každý jako vy usne, když má nad hlavou vichřici."

"Dobrou noc, pane."

Zdálo se mu to, nebo skutečně zahlédl chlapcům úsměv?
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Nade | 9. července 2014 v 21:07 | Reagovat

Moc pěkné, zajímavé. Těším se na další díl. :)

2 Mononoke | 9. července 2014 v 22:01 | Reagovat

Vietor privial uväzneným jedlo,
už sa im aj horšie viedlo.
Čo bude ďalej čakám nedočkavo i zvedavo,
kiežby sa autorovi veľa síl na dovolenke dostalo.

3 weras | 10. července 2014 v 8:22 | Reagovat

Zajímavá kapitola. Doufám,že se děj časem rozvine,teď momentálně se v něm trochu ztrácím. Ale to nevadí,budu se těšit na další díl. A přeji krásnou dovolenou!!!

4 Mája | E-mail | Web | 10. července 2014 v 14:57 | Reagovat

No jo, vlastně, Harry přece vidí Voldemortovi do hlavy! Z toho by se možná dalo něco vytěžit, ne? Kdyby nezačali něco podnikat a jen tiše snášeli osud jako dosud, tak by to byla docela nuda :D

5 Bobina | 11. července 2014 v 11:05 | Reagovat

První co mě napadlo, kde je tady problém se dostat pryč? Je to přece Salazarův kruh - hadí jazyk, takže by Potter neměl mít problém dostat se ven, pokud ho tedy ovládá, ani hadí ksicht není neomylný, třeba na to zapomněl, že ho Potter umí nebo tomu nevěří, pokud to sám neuslyší na vlastní uši? On by vlastně žádné neměl mít, že ? :-)

6 Casion | Web | 15. července 2014 v 20:25 | Reagovat

Tie Severusove myšlienkové pochody sú veľmi zaujímavé a podnetné :-) Vydarené pokračovanie, bolo super, ako Harry jednoducho zaspal :D

7 Paddy | Web | 1. září 2014 v 18:05 | Reagovat

On si s nima jen tak hraje... No jsem zvědavá jak dlouo bude trvat, že Potty začne panikařit. Zatím to vypadá, jako by si nebyl vědom, co to skuteně znamená

8 Remi | Web | 27. listopadu 2016 v 20:52 | Reagovat

[7]: Já bych i řekla, že on to vážně neví.

Schválně, jestli bude pokec s hadí hlavou. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama