Salazarův kruh - 4. kapitola

5. srpna 2014 v 13:24 | Mariella |  Salazarův kruh
Já vím, já vím. Téměř měsíc. Bohužel mě jaksi zastihla lenost, pak jsem se zase pustila do soutěžní povídky na Doctora. Dokonce jsem tak líná, že jsem zatím nepřepsala tu povídku, co mám napsanou na papíře. A i když se mi nechce do školy, v tomhle ohledu bych ji vážně potřebovala. Navíc v neděli zase na týden odjíždím, týden na to asi také nebudu mít moc času - nicméně se pokusím, aby se tady něco objevilo a já konečně něco přepsala, dopsala a tak...
Na dovolené mě navíc napadla nová kapitolová povídka (HP, doba Pobertů), ale ta se sem dostane nejdřív v září, řekla bych.
A jak jste si asi všimli, blog má nový lay, dělala ho Petí, které tímto ještě jednou děkuji. :)
Doufám, že se vám čtvrtá kapitola bude líbit a děkuji za komentáře k té předchozí. :)

Název: Salazarův kruh
Část: 4.
Přístupnost: bez omezení
Shrnutí: Něco staré se znovu ozve. A stejně tak přijde něco nového. Poznání, které se někomu může stát osudným.
Prohlášení: Povídka nebyla napsána za účel zisku; postavy, místa a vše ostatní patří J.K.Rowling.
Poznámka: Ochotnou betou se stala Nits, díky moc!


Probudil ho výkřik. Ne jeho vlastí a nepocházel ani z jeho snu. Neznámý a znepokojující pocit procházející celým tělem, nepříjemné mravenčení v prstech a tupá bolest hlavy. A když otevřel oči, černé a zmatené, uviděl, jak se kruh změnil.

Černá zmizela, vytratila se kdoví kam. Místo ní tu teď panovala rudá. Oslnivá barva bodající do očí. A pak, ještě než si stihl na zářivou červenou alespoň trochu přivyknout, se výkřik ozval znovu. A on už věděl, odkud pochází.

Potter ležel jen kousek od něj. Křičící a třesoucí se, tělo ovládané neznámou bolestí. Když se k němu Severus sklonil, zoufale zatoužil po tom, aby se jednalo jen o nějakou zatracenou noční můru. Přitom už dopředu věděl, že tak šťastný nebude.

Snažil se ho probudit. Marně. Ale jak chcete probudit někoho, kdo prožívá něco tak nepopsatelného, věc tisíckrát horší než je ta nejděsivější a nejhorší noční můra. Jak to chcete dostat z mysli někoho jiného, zbavit ho patrného obrazu vraždění a všech těch děsivějších věcí. Jak byste to chtěli udělat tady, na místě, kde vaši mysl ovládá ten, kdo za to může?

Ale co jiného můžete dělat, než se marně pokoušet o nemožné?

Doufal, že ty oči už nikdy neuvidí. Marně si nalhával, že se třeba jen jedná o odraz rudé, co se nacházela všude kolem. Věděl, že si nalhává, že je bláhový a naivní. Doufal jako každý jiný živý tvor a ta naděje ho zabíjí, trhá na kousíčky a ty s chutí proměňuje na šedý, dusivý popel.

Věděl, co se stane už vteřinu před tím. Možná by pak někdo řekl, že by pak neměl být překvapený, když to vlastně čekal… Ale na tyto věci člověk není připraven nikdy. Na to přitáhnutí, pevné sevření a dotyk druhých rtů na těch svých, pronikání dobývajícího se jazyka, co za sebou zanechává spoušť a mísící se pocity, strach a hněv, tiše se vkrádající vášeň, nejistota a vzdor, připomínající se bolest, vše se dávalo do jednoho šíleného tance, mátlo a ovládalo.

Tak jako vždy u něj…

Sevření nebylo tak pevné. Ne v tomto těle. Snape se vytrhl a ustoupil dozadu, dva dlouhé kroky, když si uvědomil, že to možná nebyl až tak nejlepší nápad. Rudá vymizela z Potterových očí, zelená se znovu drala na povrch, vyděšená a zoufalá, zmatená z předchozích minut, z noci a všeho ostatního.

Nestačil ho zachytit, když se sesunul na zem. Nestačil udělat nic. Jen tam bezmocně stát, nevěda, co dělat. Co by měl dělat.

Přes všechno, co se kdy stalo, necítil k Potterovi nenávist. Některé věci jsou jen v rámci hry, nutná přetvářka a lež, pod kterou se skrývá cenná pravda. Zároveň necítil lásku. Nemohl, protože ji překrýval sentiment a soucit, ozvěna časů minulých a dávno zatracených. Neusínající impuls, reflex, zoufalý čin vyžadující zoufalejší činy. Byl jen… student. Syn milované osoby. Syn nenáviděného nepřítele. Hrdina kouzelnického světa. Nemožný kouzelník. Jak by někdo jako on mohl vzplanout láskou k chlapci, jakým Potter byl?

Říká se, že dvě stejné osoby nemohou k sobě cítit lásku. Dva slabí nikdy nebudou spolu. Ani dva silní. A Snape měl pocit, že dotlačeni do tohoto místa jsou s chlapcem naprosto identičtí. Dva zlomení lidé, uzavřeni ve vlastní cele temnoty a strachu, poslušně čekající na dámu v černém.

"Omlouvám se," promluvil po chvíli Potter tiše.

"Není to vaše chyba."

"Je. Kdybych vás poslouchal, učil se nitrobranu…," začal, ale profesor ho přerušil.

"Taky by to mohlo být horší. Je to způsobeno viteálem," oponoval mu a přistoupil o něco blíž. "Nitrobrana všeobecně nefunguje proti ovládání mysli. Původně byla zamýšlena jako způsob na uchránění vlastní mysli před tím, co vidíte, odstranění špatných myšlenek a ošklivých vzpomínek. Pokročileji brání proti proniknutí do mysli. Ale to Pán zla nepotřebuje, protože díky viteálu samotnému ten přístup již má a nitrobrana jej nedokáže uzavřít."

"Vy tedy umíte člověka uklidnit," uchechtl se potichu chlapec, třebaže oba muži věděli, že do smíchu tady nebylo nikomu.

"Pravda ještě nikdy nikomu neublížila."

"Proč jste mě ji tedy učil?" zajímal se Potter. "Když to vlastně bylo zbytečné."

"Ani Brumbál tehdy nevěděl, čím je to spojení způsobené. Mohlo to být cokoliv. Nitrobrana je navíc užitečná i v boji," podotkl.

"V boji, který se nikdy nestane."

"Smrt vůdce neznamená konec války, pane Pottere. Dokonce ani hrdiny."

Chlapec mlčel. Díval se kamsi do dálky, přemýšleje kdoví o čem. Pak se obrátil k zpátky ke Snapeovi.

"Jak jste poznal, že je to on a ne já?"

Profesor okamžik mlčel. O některých věcech člověk nerad mluví, nehledě na situaci a okolnosti. Nikdy nevíte, kdy se to dozví někdo třetí, někdo, kdo by to neměl vědět, lidé, co si to vyloží špatně a budou soudit. Ale kde by se tady vzala třetí osoba?

"Už jsem to zažil," přiznal. "A některé věci člověk nezapomíná."

"Omlouvám se."

Snape věděl, že to Potter myslí upřímně. Přesto se nezmohl na jinou reakci až na mírné pokývnutí hlavou.

"Co jste to říkal o válce?" ozval se pak chlapec, narušující okamžik ticha.

"Že smrt vůdce ani hrdiny neznamená její konec?"

Chlapec přikývl. Pak se odmlčel, zanechal profesora zmateného uprostřed přemýšlení.

"Každá zbraň se dá použit na dvě strany," zašeptal Potter.

"Co to znamená?"

"Řekl to kdysi jeden učitel, mudla. Netušil jsem, co tím myslel," připustil.

"Proč jste si na to vzpomněl teď?" zajímal se Snape, znovu nenápadně ukrajující vzdálenost mezi nimi.

Potter neodpovídal. Jen mu oplácel pohled. A pak, na přelomu vteřiny, to profesorovi došlo.

Nedokázal uvěřit tomu, že by chlapec mohl nad něčím takovým jen přemýšlet, uvažovat. Že dovolil svým myšlenkovým pochodům se vydat tím směrem. Vše se proti té myšlence vzpíralo, určitá část to popírala z posledních sil. Věděl, že má Potter pravdu. Jedna z těch vzácných chvil, ale už to také nebyl ten prvák, co nedokázal odpovědět na jeho otázky na první hodině lektvarů. Byl to muž, člověk se svými rozhodnutími, svým životem i duší, kterou by tím vším vhodil do ohně.

Shořela by. Dříve či později by k tomu došlo. Vše by se proměnilo v popel. Veškeré štěstí a láska, vzpomínky na přátele a studium v Bradavicích. Cokoliv pěkné, to, co člověka dělalo člověkem. Vzplanulo by to v rudých plamenech a v temnotě černé magie. Už teď k tomu pomalu směřoval - každým nedobrovolným ovládnutím jeho mysli byl k tomu chlapec blíž a blíž. Kdyby dveře otevřené viteálem využil pro cestu do mysli toho nejhoršího, kdo se na této planetě kdy vyskytl, za jak dlouho by Potter zešílel? Jak dlouho by to trvalo?

"Nedovolím vám to."
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 nitts | 5. srpna 2014 v 13:26 | Reagovat

Četla jsem to první, loosers, haaaaa.
uhm.
Proč prostě neumím psát taky povídky na HP?! Nezvládla bych to ani v Bradavicích, a to to je jak panenky v domečku, natož vymyslet tohle. To je dokonalej nápad, fakt dokonalej, můžu si půjčit tvoji múzu? Moje se zdáchla..
Anyways, čekám na další!

2 sora 77 | 5. srpna 2014 v 15:46 | Reagovat

Dokonalá kapitola, dokonalé povídky, děkuji.

3 Mája | E-mail | Web | 5. srpna 2014 v 23:24 | Reagovat

Jejda, chvíli jsem myslela, že Harry přemýšlí o sebevraždě. Nebo o tom, že by ho zabil Severus... A on přemýšlí o tom, že by co? Propadl černé magii? Začal ovládat Voldemorta tak, jako to on dělá jemu? Ten konec jsem vážně moc nepochopila... :-( Asi si sedím na vedení.

4 Mononoke | 6. srpna 2014 v 7:02 | Reagovat

Každá minca má dve strany. Ako exšpeh zabráni, aby nedopadla, keď je už hodená?

5 Sonka | Web | 8. srpna 2014 v 13:22 | Reagovat

Skutočne zaujímavá poviedka. Páči sa mi tvoj štýl písania i začínajúci príbeh. Veľmi sa teším na pokračovanie. Dúfam, že nás nenecháš dlho čakať :)

6 Paddy | Web | 1. září 2014 v 18:11 | Reagovat

No páni... brr... takové loutky

7 Casion | Web | 28. září 2014 v 18:08 | Reagovat

Po dlhšej dobe sa vraciam k čítaniu poviedky :-) Voldy je hnusák, že takto Harryho ovláda, no na druhej strane to možno aj bude k niečomu dobré :D

8 Remi | Web | 27. listopadu 2016 v 21:00 | Reagovat

Moc se mi líbí ten konec. Ne to takové... silné. Ach, neschopnost vyjadřovat pocity... :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama