Salazarův kruh - 9. kapitola

23. října 2014 v 18:27 | Mariella |  Salazarův kruh
Na kurzu tvůrčího psaní (či schůzce anonymních alkoholiků, chcete-li) nám bylo řečeno, že je vlastně nedůležité, jestli čtenář pochopí. Protože my, ten podivný druh lidí, co má potřebu psát, píše pro sebe. Pokud to někam dá, neznamená to, že příběh musí prodat všem, co ho čtou, že jim musí vyhovět. Já vím, že jsem nevyhověla. Že vlastně neumím psát a je to všechno zvláštní. Ale je to můj únik a každá kapitolová povídka je určitým obrazem nějaké etapy mého života. A vše jednou končí a obrací se v prach - stejně jako tahle povídka.
Pokud mi řeknete, co se vám na této povídce nelíbilo (protože nepředpokládám, že by se to někomu líbilo a nehledejte v tom nic, co z vás mání rozhořčené výroky o tom, že se vám to přeci líbilo - neznám nikoho, komu by se to mohlo líbit, pro své patetično, temno a to neznámé cosi, co to hází k věcem nehezkým), budu vám neuvěřitelně vděčná.

Název: Salazarův kruh
Část: 9.
Přístupnost: bez omezení
Shrnutí: Konec. Začátek. Jak to vlastně zvát?
Prohlášení: Povídka nebyla napsána za účel zisku; postavy, místa a vše ostatní patří J.K.Rowling.


Svět zemřel. Pro něj i pro něj. Květiny ztratily barvy a slunce přestalo hřát, příliv ustal a měsíc se proměnil v prach.

Temnota, jak honosné to panství sličné smrti. Jak přívětivá pro ty, jejichž konec se stkvěl na noční obloze a celý svět si o tom štěbetal. O jejich cestě na smrt, o té šílené nevyhnutelnosti. O tom, jaké oběti je nutno položit na oltář osudu - co vše vás stojí lákavá představa svobody, ačkoli nikdy nedojde svého cíle. Jak moc volíte kompromisy, až se vás svět promění v bojiště, kde nic není tak, jak by mělo.

A dva hlasy v tichu, co spadlo na zem o půlnoci všeho. Kdy mraky zmizely z oblohy, jak nechtěly být svědky brzké budoucnosti. Kdy se měsíc vytratil a na okamžik nastalo zatmění všeho, co člověku mohlo přinést naději v šílenosti světa.

Víte to. Samozřejmě, že to víte. Každý to ví.

"Čeká," promluvil chlapec, co pozoroval neexistující oblohu.

"Nebo oni."

"Myslíte, že by to udělali?"

"Doufám v to," řekl muž, "zemřelo kvůli němu až moc lidí."

"Budete mezi nimi."

"Nevěřil jsem, že se dožiju světa, kdy bude mrtvý."

"Nikdy?"

"Nikdy."

Na okamžik mlčeli. Pak chlapec tiše dodal: "Ani já."

"Nemyslel jste si, že ho zabijete?"

"Ani tisíckrát opakovaná lež se nestane pravdou."

"Mohlo by se to ale stát pravdou díky činu."

Potter pokrčil rameny. Jak mu měl vysvětlit, že si nikdy nemyslel, že by to mohl zvládnout? Porazit Voldemorta s jeho zkušenostmi, s tíhou celého kouzelnického světa na jeho bedrech? Někdy si přál, aby ho zabil už, když byl dítě. Nebo si vybral jinou rodinu, jinou oběť, ne jeho, ne jeho rodiče…

"Spěte," promluvil po chvíli Snape.

"Když půjdete taky."

"Půjdu."

"Slibujete?"

"Nějak vám na tom záleží."

"Nechci ve spánku umírat sám."

"Nebudete."

"Ne?"

"Ne. Protože tu nejste sám."

Kruh se zachvěl. Podobně jako předtím, jen silněji. Jako by se hroutil, pomalu a přeci. A ne, Harry tu nebyl sám. Nikdy tu nebyl sám. Už dávno nebyl dítě z přístěnku pod schody, opuštěné a nemilované.
Možná smrt přišla ve správnou chvíli - tak jako vždy. Možná ho osvobodila od budoucnosti hrdiny, kdy by netušil, jak se s tím vyrovnat ani co dělat. Jako by to všechno řešilo jeden šílený pocit z méněcennosti existence.

Je kruté pomýšlet o tom, jak je smrt vlastně milosrdná. Že je jak hodiny na stěně, pravidelná a ničím neotřásá - jen si to myslíme, jen doufáme, že to tak vlastně má být. Že plakat je správné, když to končí, ta kapitola s názvem život a stránkami popsanými osudem, co si s vámi tak rád hraje, jste pro něj figurka na šachovém poli, pěšák, co ho obětuje při první příležitosti, či jezdec, který musí vybojovat bitvu, aby byl vzápětí vyměněn za chvilku života jiné figurky.

Co když to tak není? Co když vše, co vám kdy povídali, je vlastně jen lež? Že nebe je peklo a peklo je nebe? Obloha je zemí a zem je oblaky? Sladké je hořké a hořké je sladké? Co když mezi koncem a začátkem není žádný rozdíl, nic, co by je odlišovali? Můžete se těšit na cíl - protože tam je i start. Můžete se těšit na smrt - protože tam naleznete i život.

Harry otevřel oči, když se kruh hroutil. Nicota se propadala a mizela v černi. Na okamžik se tam před ním zjevil bílý povlak. Průsvitný a krásný, vznášející se zrovna na dosah ruky.

Znal ho. Nevzpomínal si už odkud, protože všechno na okamžik vyprchalo. Veškeré myšlenky, vzpomínky na lidi, na sebe samého. Věděl, že má jméno, netušil jaké. Věděl, že ho má i ten člověk vedle něho, ale neznal ho.

Okamžik mezi životem a smrtí, mezi dnem a nocí, mezi bděním a sněním. Vše se ukázalo nepodstatné, nepatrné v porovnání s tím, co se dělo. Netušil, jestli je to krásné či ošklivé. Jak se vlastně posuzuje krása a ošklivost. Netušil, jestli teď něco končilo. Jak vše vyprchávalo, jak lehká pára, měl pocit, že je tomu naopak. Že tam možná ani nic nebylo, žádná myšlenka či vzpomínka. Možná si to jen vysnil.

Jeho první sen.

Usmál se. Jak zvláštní, řekl by někdo, že se člověk může smát při smrti. I když o ní neví. Musí tu být přeci něco, co vám poví, jak je to smutné, jak kvůli vám budou lidé plakat - nebo snad ne? Nebo je to smutné jen proto, že si myslíme, že je to smutné, že to má být smutné?

Kdo by to kdy věděl?

Jak bychom si mohli ptát jich, když by nás neslyšeli? Pohlceni nicotou, dávno mrtví pro svět i pro sebe. Pohlceni závojem, nabráni mytickou řekou, co si plula dál. Jak plul čas.
Protože když někdo umírá, svět se nezastaví. Kdyby ano, nedělal by nic jiného. Jen stál. A lidé umírali.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Mononoke | 27. října 2014 v 16:34 | Reagovat

Smutné... ale vždy je na konci Smrť.

2 Profesor | 29. října 2014 v 17:45 | Reagovat

Smutné, ale tak nějak logické. Ta povídka opravdu neměla východisko. I tak, nebo spíš právě proto, se mi moc líbila. Byl to zajímavý a hluboký příběh.

3 Sonka | Web | 9. listopadu 2014 v 18:51 | Reagovat

Tak táto pasáž sa mi veľmi páčila : Co když to tak není? Co když vše, co vám kdy povídali, je vlastně jen lež? Že nebe je peklo a peklo je nebe? Obloha je zemí a zem je oblaky? Sladké je hořké a hořké je sladké? Co když mezi koncem a začátkem není žádný rozdíl, nic, co by je odlišovali? Můžete se těšit na cíl - protože tam je i start. Můžete se těšit na smrt - protože tam naleznete i život.

Úžasná poviedka. Veľmi zaujímavá a originálna. Klobúk dolu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama